„Děvčata, která mě zachráníte a pomůžete uklidit hřiště?“ Zazněla otázka profesora Krále.
Volejbalové radovánky byly u konce. Přetáhli jsme je dobře o čtvrt hodiny proti zvyklostem. Byla to tentokrát docela těžká výhra. Holky v tu chvíli vystřelily do šaten, rychlostí blesku. Zůstala jsem jen já s Nikolou.
„My to dáme,“ křikla na něj s úsměvem Niki, na mě současně mrkla. Společně jsme sundaly síť, odnesly ji schovat pod zámek do bedny. Pak zvedla Niki míč, já vyrazila pro náhradní, hozený na druhé straně hřiště.
Bylo nám čerstvě provokativních devatenáct. Profesor Král nenechával žádné z našich mladých a nevybouřených těl v klidu. Urostle statně vysoký, usměvavě pohledný, prostě celkově neodolatelný sympaťák. Tělocvikář na dívčí škole jak má být. Do jedné jsme ho platonicky milovaly. A asi i všechny do jedné, den co den snily o tom, jak si to s ním rozdáváme. Každá v originálně vlastní soukromé verzi. Tu živočišné mazlení s rizikem hříšného přistižení na lavičce parku, či třeba v dlouze příjemné sprše. Nebo klasicky na romanticky královsky obrovské posteli, v hotelu na cestách. Nemluvily jsme sice o tom spolu, ale bylo to nad slunce jasné.
V realitě dotažené do dokonalosti, si totiž mohl užívat chlípných pohledů do sytosti. U nejodvážnějších z nás to bylo nošení světle tenkých, nic neskrývajících, těsných nátělníků. Jasně, že bez podprsenek. Se zřetelně viditelnými tvrdnoucími bradavkami. Při předklonech šly také zachytit téměř neviditelné pohyby boků, mírné pohupování. Provokace z naší strany nebraly celý rok konce. Včetně jasného pozvání, napůl otevřenými dveřmi do šaten se sprchami. Byl to vážně králů král. Odolával všem našim nástrahám. S rukou v rozkroku nebyl nikým nikdy nachytán za celou dlouhou dobu.
Niki odložila v půlce cesty míč a jala se zavázat si tkaničku. Raději dříve, než by se o ni následně přerazila. V tu chvíli jsem zachytila vysoce soustředěný pohled profesora. Se zaujatým neskrývaným zalíbením, prohlížel všechny detaily toho jejího kulatého pozadí. Dokonalé, na dosah jen pár kroků, vystrčené proti němu. Zadek obtažený hluboce vystřiženými kraťásky, zaříznutými poměrně vyzývavě do záhybů. Nic neschovaly, naopak jí hezky celou nalitou zvýrazňovaly. Přistihla jsem se, zírat mu přímočaře rovnou do rozkroku. Upoutalo mne tam značné pnutí, vzdouvající se látka.
„Není z kamene,“ nadskočila jsem v duchu tiše radostným poznáním. A rozhodně nemá slipy, když jsem se zamyslela. To by ty tepláky nemohly tolik odstávat.
Představa tvrdého, nadrženého obsahu jeho kalhot, … celá ta situace mě dokonale vzrušila. Odešla jsem svižným krokem do šaten. S jednou rukou zabořenou pod tričkem, druhou chtivě zasunutou pod touhou promáčenými kraťasy. Sletělo vše dolů hned za dveřmi. Nadržená na orgasmus, do klína ruka nedočkavě ihned zamířila. Obkroužit hezky jemně poštěváček. Ježíš ta je zase celá tak mokrá! Do ticha se po chvilce ozvalo několik nekontrolovaných vzdechů, jak jsem se dostávala do transu. Svět kolem přestával existovat. Jen dosáhnout jediného … Potřebuji to!
Dveřmi tiše proklouzla Niki. Ve zlomku vteřiny pochopila, přiblížila se až ke mně.
„Můžu Ti pomoct?“ zeptala se tiše. Já jen vyjekla překvapením.
„Ale,..“ nadechla jsem se. Než jsem stihla cokoliv, umlčela mě polibkem. Hlubokým, všeříkajícím, hladově něžným. Moji ruku z ní odsunula. Svými štíhlými prsty ji začala sama lehce zkoumat, postupně celou nedočkavě roztahovat. Zavřela jsem oči a nechala se unášet na vlnách slasti. Postupovala pusou, jazykem níž a níž. Cestičkou z polibků postupně vyzkoušela bradavky i pupík. S jistotou pokračovala ještě níž. Až mi do ní nenasytně jazyk jemně zanořila.
Vzápětí, když zakmitala jazykem na poštěváčku a pár prstů strčila co nejhlouběji, vykřikla jsem. V tu chvíli, již zcela ovládaná chtíčem, vášnivě na maximum vydrážděná.
„Jo, jo, joo.. prosím ještěěěě.. to anooo,“ prohnutá jako luk, aby se dostalo na všechna zákoutí.
„nepřestávej…… prosíím…“ škemrala jsem a nastavovala ji, málem jak profesionálka. Masáž poštěváčku i prsty uvnitř pokračovala. Střídavě ji i lízala, sála, neustále dokonale masírovala..
„Aaaaach…“ nechtěné prokousnutí rtu štíplo, ale konečně přicházel! Po chvilce dokonale zkušeného dráždění. Krásný, vášnivě mokrý. Rozkošným blahem mne intenzivní slastná křeč šťastně roztřásla.
„Děkuju, to bylo …. tááák neuvěřitelně úžasný,“ vzdechla jsem celá zadýchaná a pomalu pootevřela jedno oko. Zaostřila jsem vzápětí v naprostém úžasu.
Byl tam ON!
„Niki!“ sykla jsem velmi tiše. Hlavou mírným nakloněním naznačila směr ke dveřím, aby se podívala.
„Nezdá se mi to, že ne?“ Potřebovala jsem nutně ujištění, že z krásného vyčerpání neblázním a nevidím bludy.
Profesor Král stál v otevřených dveřích. S pravačkou zaměstnanou ve vlastním rozkroku. Směřoval několika posledními tahy k vyvrcholení. Pořádně se vzápětí, s povzdechem slastného závěru, dokonale vystříkal na podlahu šatny.
„Holky zlatý, vy mi fakt dáváte! Tohle už nešlo vůbec vydržet,“ usmál se, také celý zadýchaný.
Niki se zvedla a šla mu s drzostí sobě vlastní, vlepit pusu na uvítanou. Objal ji, nadzvedl a pořádně přimáčkl k sobě. Skoro to vypadalo, jako kdyby se před chvíli v tělocvičně vůbec neviděli. Bylo to ale úplně jiné. Pochopila jsem. Ta živočišná důvěrnost čišící z každého pohybu. On už si dávno jednu z nás vybral, lišák jeden.
Došla ke mně zpátky, obejmula mne kolem ramen, pohladila po vlasech a vlepila několik polibků.
„Bylo to moc moc krásný. Odpusť, nevěděla jsem, jak se k Tobě přiblížit. Líbíš se mi od první chvíle, co jsem Tě poznala,“ vyhrkla bezelstně přiznání ke své náruživé vášnivosti.
„A Ondrovi také,“ mrkla na něj.
„No konečně je to venku. Kdo to měl den co den poslouchat, ty její toužebné vzdechy,“ usmál se profesor spokojeně na nás obě.
„Pojď s námi dnes prosím na večeři. Prosím, prosím, prosím..“ žadonila tentokrát ona.
„Moc ráda bych dnešní Ondrovo narozeniny oslavila konečně ve třech,“ usmála se spiklenecky.
„A pokud zůstaneš i déle, tím líp. Třeba celý další rok…? Bude naprosto úžasný, slibuju!“ Zašeptala mi do ucha.
Šla jsem, zvědavá a moc ráda. Ten večer mi nakonec změnil život. A nebyl to jen jeden další rok…
O tom však třeba někdy příště..
