Luxusní samice (1.díl) – erotická povídka

„Ty vole, ta je!“ vypadlo ze mě, ani nevím jak. Dloubanec tužkou pod žebra probral Karla ze zamyšlení. S pusou otevřenou, úplně stejně zíral na tu ztělesněnou smyslnost, jen co vešla do třídy.

V lavicích okamžitě významně zašumělo. Samozřejmě jen v mužské části.

„Fakt to není modelka z Playboye?“ Mumlám polohlasně. I slepý by se za tou krásou dvakrát otočil. Ladně doplula ke katedře, kde odložila třídnici s pár sešity. Otočila se k nám a zůstala chvilku bez hnutí. Trochu rozpačitě si uhladila neviditelný záhyb na sukni.

„Posaďte se,“ usmála se.

V rámci otočky k tabuli pohodila rozpuštěnými havraními vlasy a křídou úhledně tiskacím napsala: „VERONIKA“

„ Luxusní samice,“ vzdychl jsem směrem k sousedovi v lavici, aniž bych odtrhl oči od jejího zadku. Poměrně těsná sukně toho moc neskryla, ač sahala pod kolena. Ani náznak krajkového spodního prádla se pod ní nerýsoval.

„ Je naostro!“ zazněl můj znalecký závěr po chvilce pečlivé prohlídky.

„ Tutově ani tanga!“ S hlesnutím se zasnil přivřenýma očima. S pravačkou směřující zklidnit rozkrok. Tam to při představě zcela hladce upraveného, žádostivě nadrženě mokrého klína výrazně zabouřilo.

„ Karle, tu musím mít!“ zaúpěl jsem tiše. Soused chápavě kývl na souhlas.
„ Tu bych taky dal, vole,“ pronesl směrem ke mně.

„ Profesor Král je nemocný, půl roku ho budu suplovat,“ oznámila a posadila se na katedru. Nekonečně dlouhé štíhlé nohy měla v těch vysokých lodičkách, když přehodila pravou přes levou. Zadívala se na nás.

Zavřel jsem oči a pravačka automatickým pohybem uvolnila pár knoflíků nových džínů. Vymrštil se pod lavicí v celé nádheře. Tvrdý chtíčem, s kapičkou touhy na samotné špičce. Úplně ji v duchu vidím. Bezmocně ohnutou přes katedru, s vykasanou sukní. Drží si rukama ty hebce nahé, rozkošně kulaté půlky, pořádně od sebe. Koule o ně hlasitě pleskají, při každém pohybu na doraz. Beru si jí zezadu. Líbí se jí to, je horká, úplně mokrá, až to občas hlasitě začvachtá. Rozkošnicky vzdychá, je pěkně vyšpulená, prohnutá…

„Nepřestávej, dělej!“ Zdá se mi, že slyším…. Držím ji za vlasy, s každým dalším a dalším pohybem v těsném sevření svalů se blížím k výstřiku. Pravačka zrychluje a během chvilky podlahu postříkám.

Zrychleně oddechuji a pomalu otevírám oči. Na tabuli přibyly nějaké informace, které nejsou nic zajímavého. Soused si mě s potutelným úsměvem dobírá. Já uvízl v myšlenkách ještě někde mimo planetu a fantazie si vymýšlí neuvěřitelné další a další varianty toho, co všechno úchvatného by se s ní dalo dělat. Čas letí, zvonění na konci hodiny mě vrací násilím do reality.

Spolužáci vybíhají na oběd, já jsem stále jako zpomalený film. Odcházím ze třídy poslední. Ona tam stále ještě sedí za katedrou a vypisuje cosi v třídnici.  Projdu kolem, zamířím rovnou do dveří.

„Jak Tě tak vidím, Pavle, budeš nejspíš potřebovat hodiny doučování,“ zaslechnu. Otočím se.

„ Vůbec jsi nedával během hodiny pozor,“ dodala.

„Dával jsem pozor úplně maximální,“ drze mám snahu odporovat.

„Tak mi řekni, jaký máte úkol do příští hodiny?“ nenechá se rozhodit a s úsměvem si mě na lopatě podává.

„ No … ehm … někam jsem si to napsal,“ vařím z vody, neúspěšně.

„Vážně?  Já viděla úplně jiné zapisování, než předvedli všichni ostatní,“ pokračovala.

Zrudl jsem snad až na palci u nohy, krve by se nedořezal. To snad ne! Běží mi hlavou ..

„ Vzhledem k tomu, že k probírané látce jasně nemáš kladný vztah, natož abys ji uměl, tak nezbývá jiná možnost, než Ti dát pár lekcí face to face,“ dořekla a podívala se mi přímo do očí.

Nezmohl jsem se ani na slovo. Co tím jako myslí ?

„ První hodina bude dnes ve 13:30. Až přijdeš z oběda, hlaš se u mě v kabinetu, rozuměl jsi ?“ Nesmlouvavě diktuje.

Než jsem stihl zformulovat větu, dodala: „Mlčení je souhlas, takže domluveno. A teď už jdi, ať na Tebe nějaký oběd zbyde,“ uzavře téměř jednostrannou konverzaci.

„A Pavle, …. že spodní prádlo nenosím  sis všiml, viď ?“… Zaznívá koketně. Nebo jen tiše v mé hlavě? Ta vůně jejího parfému! Dostává mě, chci jí!

Odchází s úsměvem. Za klapotu podpatků se vzdaluje směrem do ředitelny.

Polykám nasucho. Zírám bezostyšně na ty ladné křivky, mizící v chodbě. Začínám se těšit na odpoledne.