„Počkejte prosím!“ vykřikla jsem zoufale, letící po perónu, se srdcem až v krku.
Ten šílený sprint k vlaku tentokrát naštěstí klapl. Výpravčí mě asi viděl, pár vteřin posečkal? Uf!
Dveře vagónu třískly, vpadla jsem do prvního kupé jak velká voda a zamířila na nejbližší volnou sedačku u okna. Nádech a výdech … úleva …. Zklidnit ten vražedný puls. Z jízdy vlakem domů z přednášek se stával velmi často adrenalinový zážitek z dobíhání.
„Dávej si víc času,“ přicházelo pokoutně na mysl pokaždé, když cesta měla nastat. Snad to jednou dokážu. Zatím mám co zlepšovat.
Bylo pondělní pozdní odpoledne. Zkouškové období se blížilo ke zdárnému konci.
„Ahoj Kláro, jaký máš program na páteční večer? Budeme s pár přáteli slavit konec semestru. Jen malý večírek. Moc rád bych Tě viděl. Zvu Tě. Přijdeš prosím? H.,“ pípl mi messenger zprávu v mobilu.
Do odpovědi jsem obratem naťukala:
„Honzo, ahoj, díky za pozvání. Můj plán byl děsně nudný, přijdu ráda. Klára.“
V další zprávě následovalo upřesnění adresy a čas.
„Bezva, budu tam,“ potvrdila jsem a začala se těšit.
„Těšíme se,“ stvrdila poslední zpráva Honzy můj nový plán pátečního večera.
Honza. Patřil k těm několika málo cestujícím, o které jsem ve vlaku zavadila během roku tolikrát, až jsme se dali do řeči. Posléze vyměnili kontakt a občas si napsali. Upřímně se mi odjakživa líbil, což jsem nedávala znát.
Vysoký, s postavou lehce vyrýsovanou fitkem. Neodolatelně čokoládové oči, úsměv, ze kterého se srdce chvělo. Na Facebooku měl spoustu fotek z vodáckých akcí. Občas jsem ve vší tichosti zabrouzdala prohlédnout si ho tam. Byl bratr mé dobré kamarádky, jak vyšlo časem najevo. Ta si ovšem nebyla jistá, zda vůbec má nějakou dívku. Byl diskrétní tajnůstkář odjakživa. Dívat se, je však povoleno, když nemám žádného přítele, tak co, že?
Než jsem se nadála, byl večer páteční a já rozechvělá zvonila před avízovaným vchodem.
Razantně se těžké dveře rozletěly do stran, leknutím jsem odskočila.
„Ahoj, rád Tě vidím,“ hlaholil bodré uvítání Honza.
„No pojď dál přeci,“ hrnul se ke mně. Vypadal, že v popíjení má solidní náskok.
„Moc Ti to sluší,“ zadíval se na mě a dal si přitom na čas. Následovala trojitá pusa na tváře po francouzsku s bujarým objetím, jako u starých blízkých přátel. Drobet tím překvapil.
Všem přítomným mě představil stručně a jasně:
„To je Klára,“ zavelel drsňácky.
„Vážení, na tu mi nesahat! Jasný?“ Zahromoval s vážnou tváří.
Uculila jsem se, zrůžovělá rozpaky.
Postupně následoval seznamovací přípitek s každým přítomným. Alkohol stupal do hlavy velmi rychle. Takhle je brzo doženu, blesklo mi hlavou. A stejně si těch x dalších jmen pamatovat nebudu. Znám se.
Ze stolu mizela plejáda pečlivě nazdobeného občerstvení, hromádky oříšků i brambůrků. Nápoje tekly proudem. Vychlazený gin s tonikem, stejně jako nekončící zásoba bílého. Z reproduktorů zaznívala skvělá hudba, kompilovaná nějakým géniem, přímo na taneční párty. Excelentní výběr skladeb, do jedné se mi všechny líbily. Uprostřed haly již tančily dva páry. Odbila jedenáctá. Měli jsme pořádně upito, oči se všem leskly, nálada houstla.
„Smím prosit?“ Honzovi šibalsky jiskřily oči. Rovnou mě vláčnou vedl za ruku na parket. Tančily se smyslné ploužáky v objetí, tělo na tělo. Tu a tam jsem registrovala ruku na mém oblém pozadí. Někdy sklouzla snad mimoděk, jindy jsem měla pocit jasného úmyslu. Dali jsme tanců několik, ztratili pojem o čase. Točila se mi z jeho blízkosti hlava. Neodolatelně jemná kořeněná vůně se zarývala pod kůži. V podbřišku mi chtíčem bouřilo. Automaticky jsem se tiskla, bylo mi blaze. Měla jsem pocit, že ho znám sto let.
„Kde jsou všichni?“ vyzvídám posléze, když vidím, že tančíme jen my dva. Ostatní se někam vypařili.
Michal šel do kuchyně pro láhev sektu. Půlnoc se blížila, s ní i jeho narozeniny.
„To je přece jedno,“ hlesl Honza.
„Podstatné je, že Ty tu jsi. Víš? Moc se mi líbíš,“ zašeptal tiše a přitiskl se ke mně těsněji.
Alkohol s objetím působil jako mocné afrodiziakum. Přestala jsem vnímat Honzovo ruce, již bezostyšně šátrající po mém těle. Vzdouvající se kalhoty v jeho rozkroku, bezmezně napínaly moji pozornost. S každým drobným krokem jsem cítila, jak mu tvrdne a neskutečně mě vzrušovala barvitá představa, cítit ho celého v sobě.
Láhev sektu vzápětí zacinkala v kyblíku s ledem, kam ji Michal uložil.
„Můžu se přidat?“ zazněla jeho řečnická otázka.
Nečekal. Přitiskl se k nám oběma. Ke mně zezadu. Elegantně těsně napasoval mé pozadí do svého vzrušeného klína. Kdybychom nebyli oblečeni, nejspíš by se mu prodral mezi moje oblé půlky. Jejich ruce si nepřestávaly se mnou hrát. Hlazením a prohmatáváním, čím dál odvážnějším, vzbuzovaly moji touhu, nezřízený chtíč, po obou. Soustavně dotírali a fantazie běžela na maximum. Zavřené oči, v rytmu tance se jen nechat unášet hudbou s jejich chutí k extázi. Chtěla jsem je oba moc!
„Máš moc krásný prsa,“ prohlásil Michal, když se zkusmo dostal rukama pod tričko. Zatahal znalecky za bradavky. Okamžitě se postavily, tvrdé jak diamant. Otřela jsem se o něj pozadím. Pochopil. Dal mi pusu na krk, rameno..
„Krása se nesmí schovávat,“ dodal a tričko mi aktivně v mžiku přetáhl přes hlavu. Obnažená prsa pečlivě potěžkal a již nepustil.
„Určitě nejen prsa,“ zasnil se Honza.
S nepřítomným výrazem transu, s drzou jistotou, strčil mi ruku do klína. Prsty se zkušeně dostal v mžiku pod malé kalhotky. Překvapením jsem vyjekla. Byla už tak nezřízeně mokrá, až to mlasklo. Jejich chtivě živočišná pozornost mě maximálně vzrušovala. Absence orgasmu po tak dlouhé době si žádala naplnění.
Michal vytáhnul odněkud šátek.
„Co to děláš?“ hlesla jsem se ve chvíli, kdy mi ho přes oči uvazoval. Pusu mi zavřel Honza polibkem. Nestihla jsem ani nádech. Pomaličku jsme tančili další kus. Postupně ze mne spadla sukně i ty kalhotky. Ruce neustále putovaly kde všude po těle. Nejčastěji laskaly prsa, dráždily klín a svádělo je pozadí.
„Kluci, tohle ale nejde vůbec vydržet,“ vypískla jsem po chvíli a zbytek společenských jakýchsi zábran hodila za hlavu. Zasmáli se.
„Copak bys chtěla, kočičko?“ položili otázku. Odpověď znali velmi dobře.
„Tak si řekni“ a místo slov začali poté rovnou konat. No konečně!!! Blesklo mi hlavou natěšeně.
Pomalu mě odvedli v objetí rovnou ke gauči, opatrně mě posadili na jeho kraj. Na střídačku mě líbali a stále hladili.
„Vezmi si ho,“ vtiskl mi ruku do svého klína Honza. Stál mu, hebce pevný, vytažený z kalhot. Na pohmat rovný, příjemně akorát velký, s kapičkou mokré touhy na špičce. K akci jasně připravený.
Instinktivně jsem sáhla na druhou stranu.
„No vida, holčička se nám pěkně vybarvuje. Jeden jí nestačí,“ zasmál se Michal. Kalhoty shodil asi dávno, celý vzrušený mi ho rád nechal vklouznout také do ruky.
Chvilku jsem se bavila jejich masáží. Užívala si, jak sténají vzrušením a snaží se chtivě přirážením posunout blíž k orgasmu.
Jeden z nich náhle z ruky zmizel.
„Kolena od sebe! Honem!“ zazněl tichý příkaz. Rukama kolena od sebe mi nedočkavě odsouvali.
Zvědavě nenasytný jazyk vzápětí detailně zkoumal celý můj odhalený klín. Klouzal hladce, byla vyholená, až na jemnou čárku.
„Ježíš, ty tak úžasně chutnáš,“ nevydržel a přidal k hlubšímu průzkumu hned pár prstů, jen to hlasitě mlasklo. Nadržená jak nikdy, jsem mu vstřícně krouživě na prsty přirážela. Nemohla jsem se dočkat, mocně jsem chtěla extázi.
„Nepřestávej prosím! Ještě! Ano, anoooo,“ škemrala jsem rozrajcovaná v transu.
Dráždil mě k nevydržení. Těsně před vyvrcholením vždy přestal! Smáčené prsty mi dával občas ochutnat. Vzápětí mne znovu líbali.
Na okamžik pak zmizel. Pohladil mi s ním tvář. Voněl. Chňapla jsem po něm nedočkavě. Vsála pěkně pomalu párkrát jeho odhalenou špičku. Byl nádherně jemný. Obkroužit ho dokonale jazykem, drobet ho sát. Podráždit citlivou uzdičku, nechat ho vzrušeného hladce sklouznout hlouběji do krku. Promnout koule .. Chvíli jsme si tu jízdu slasti skvěle užívali.
Občas mi z pusy zmizel na chvilku. Vzápětí však znovu nadržený dorážel. Možná se měnili a nechávali se dráždit na střídačku. Dopřávali však i mě. Po celou dobu jsem v ní měla minimálně 3 prsty. Roztažená a mokrá, užívala jsem si tu veškerou pozornost. Všechny ty slastně dokonalé pohyby.
Po chvilce jsem v ní ucítila znovu hbitý, neodbytný jazyk. Připojený k prstům, co mi ji nedočkavě roztahovaly a do hloubky hezky projížděly. Věděly moc dobře, kde zatlačit, co obkroužit. Jazyk byl úplný umělec v lízání. Nedočkavě jsem přirážela.
Tu mi na ni dopadlo pár kapek jakési hebké tekutiny. Vzápětí ji ruka rozetřela do všech záhybů. Špetka gelu ji dokonale promazala. Rozpálil mě ještě víc. Vybičovaná chtíčem, mokrá, kluzká, rozevřená. Stačila chvilka, ze třech prstů byly postupně čtyři. Vytrvale jsem přirážela stále vstříc. Netrvalo dlouho, byla tak uvolněná, že v ní hladce zmizela celá ruka, zatnutá v pěst. Luxusní slast mi dopřávala.
„Nepřestávej, prosíííím,“ škemrala jsem spalovaná touhou.
On přicházel. Krásný, s jistotou, hezky ruku v ruce s drážděním. Pánev nadzvednutá pro lepší dostupnost.. ta dokonale slastná křeč dorazila. Celá šťastná jsem se roztřásla, vytouženým rozkošným uvolněním.
Tak krásný a dlouhý orgasmus jsem nikdy předtím neměla.
„Děkuju, Honzo. To bylo úžasný,“ špitla jsem s únavou na rtech, vyčerpaně. Blaženě šťastná.
„Mě neděkuj,“ ozvalo se.
„Jak to?“ nechápu. Z očí spadl šátek, světlo se ostře do obou zařízlo. Přivyknout si chvilku trvalo.
„Dík patří tady Zuzce,“ usmál se Michal a představil mi svoji neodolatelně svůdnou přítelkyni. Šokovaná, nevěřícně jsem těkala očima z jednoho na druhého.
„Je to pravda?“ plaše jsem hlesla.
„Vážně?“ hledala tu pravdu v jejich tvářích.
„Ano, vážně,“ ujistili mě.
„Pamatuješ, jak jsme jednou ve vlaku mluvili o tajných přáních?“ Pokýval hlavou Honza.
„Jedno jsi tenkrát zmínila.“ Mrknul na Michala.
„Takže dodatečně také hezké narozeniny, Klárko,“ usmál se a vlepil mi rošťáckou pusu.
„Bylo to moc krásný, rád bych to zopakoval,“ zašeptal přitom do ucha.
„Kdykoliv pískneš, kdykoliv budeš chtít,“ dodal tiše tak, abych to slyšela jen já.
„Vždy jsem si přál vidět rozkošné dráždění dvou žen, splnila jsi i můj sen.” Pohladil mě po tváři.
„Teď vás tu obě na chvíli necháme samotné a jdem se srovnat do kuchyně a sprchy,“ mrkl, teatrálně s Michalem zmizeli v chodbě.
Zuzka se na mě škádlivě usmála.
“Máš moc krásný prsa,” vzala mě za ruku, v očích jí šibalsky jiskřilo.
Věděla to! Věděla to dřív než já.
„Ano, tohle si chci zopakovat.“ Hlesla jsem.
„…. ehm ….. ráda Tě poznávám,“ dala jsem Zuzce trochu rozpačitě seznamovací trojitou pusu po francouzsku. Dnešní seznámení bylo poněkud naruby.
